Jak se vyvarovat vadám nátěrů

Jak se vyvarovat vadám nátěrů

S nátěrem dřevostavby je to jako s kuchyní v interiéru. Jsou to poslední tečky za stavbou a jejím nezbytným vybavením, kdy jsou majitelé už dost finančně vyčerpaní, improvizují a hledají co nejlevnější varianty. A pak se může také stát, že po roce nebo po dvou zaznamenají, že se venkovní barva začne viditelně vymývat, loupat nebo ztrácet lesk, a její obnovou se budou muset zabývat dříve, než odpovídá běžné údržbě. Pokud navíc bude nutné celý objekt přebrousit, výše nákladů může být hodně nepříjemná.

Jak si tedy radost z nové dřevostavby nezkazit nevhodným výběrem barvy nebo neodbornou realizací? A pokud už k vadám nátěrů dojde, kdo za ně odpovídá, dodavatel barvy, nebo firma, která ji aplikovala? O odpovědi jsme požádali tři nejpovolanější – zástupce stavitelů, prodejců barev a natěračských firem.

Pavel Ehl: Natřít dřevostavbu může každý, záleží ale, s jakým výsledkem

Nejlepší rada, jak natřít srub či roubenku, je zadat tuto práci renomované natěračské firmě s praxí a dobrými referencemi. Esteticky dokonalý nátěr případně zvládne i sám investor, ale při volbě nátěrového systému, odlišného pro různé stavby a různá prostředí, může amatér nebo nezkušená firma napáchat velké škody, které se těžko odstraňují a stojí spoustu peněz. Pro posouzení, jaký nátěr zvolit, jsou důle- žitá tato kritéria: typ dřeva (měkké, tvrdé, lepené), vlhkost dřeva před nátěrem, orientace domu ke světovým stranám, velikost střešních přesahů vůči namáhaným stěnám, postavení domu v krajině nebo v zástavbě, nadmořská výška a případné preferování přírodních materiálů zákazníkem. Všechna tato fakta je třeba brát v úvahu, a proto vybrat vhodný typ nátěru v dnešní obrovské nabídce je pro laika nebo nespecializovanou firmu prakticky nemožné. Každá barva má své výhody a nevýhody a neexistuje ideální nátěr pro všechny případy, i když výrobci barev se tak tváří. V principu lze říci, že vhodné jsou materiály spíše tenkovrstvé a středněvrstvé, nevhodné jsou silnovrstvé lazury kvůli praskání a vodouředitelné lazury. Vodouředitelné lazury jsou náročné na množství vlhkosti ve dřevě a aplikace také není jednoduchá, zvlášť za teplého počasí. V případě špatně zvoleného postupu dochází k předčasné degradaci nátěru a je nutné ho obnovit. Někdy je třeba zbrousit původní nátěr až na dřevo, vytvořit nový nátěr a otázkou je, zda původ- ním materiálem či jiným typem nátěrového systému. Toto posouzení je opravdu lepší nechat odborníkům a vyhnout se tak dalším neuvá- ženým činům.

Pokud si investor natírá dům sám, může se dostat do problémů i kvůli nekvalitní šarži jinak kvalitní barvy. Čeká ho zdlouhavé reklamační řízení, případně i soud o náhradu škody. Těmto problémům se dá vyhnout, jestliže nátěr realizuje firma, která tím pádem přejímá veškeré záruky za zhotovené dílo. Její povinností je vyřídit reklamaci a náhradu škody za nekvalitní barvu nárokuje sama. Tato situace není tak málo pravděpodobná, jak by se mohlo zdát. Ještě nyní se po celé republice dokončují opravy nátěrů oken, které zapříčinila nejmenovaná německá firma dodávkou nekvalitní barvy výrobcům oken. Škody dosahují milionových částek, nejen u nás, ale i jinde v Evropě. V případě, že nevhodnou barvu dodá natěračské firmě investor, měla by firma tuto skutečnost poznat, upozornit na ni a uvést ji ve smlouvě, aby odpovědnost za volbu nátěrového systému byla zřejmá. Jestliže stavebník dodá natěračům barvu nekvalitní z výroby, což se prokáže rozborem, tak případné opravné nátěry hradí investor stavby a následně vymáhá náhradu škodu po výrobci barvy. Výrobce se může bránit, většinou poukazuje na ne- dodržení technologického postupu, doby schnutí vrstev nátěru a nepřípustnou vlhkost dřeva. Každý investor by tedy měl zvážit všechna rizika, která je ochoten pod- stoupit, a podle toho se zachovat. Buď věnovat čas hledání kvalitní aplikační firmy, nebo věnovat čas studiu nátěrových systémů a natřít si dům sám. Jak už to bývá, vše má své výhody a nevýhody.

Článek byl převzat z časopisu sruby & roubenky 2/2014